Hasičská historie

Už ve středověku byl oheň dobrým sluhou, ale zlým nepřítelem v době, kdy se lidem vymkl z rukou. Ve městech i na vesnicích byly požáry velkou pohromou, jelikož budovy byly převážně dřevěné a v případě požáru se tento rychle rozšiřoval zásluhou větru na okolní budovy které většinou shořely celé.

Zpočátku lidé věřili tomu, že jim pomůže motlitba a tak se stal patronem hasičů Svatý Florián (4.5.), neboť Florianus byl důstojníkem římských legií, který na počátku 4.století velel posádkám vojenských legií na opevněné hranici římské říše ve střední Evropě, které se táhly podél Dunaje. Jako křesťan byl potom odsouzen císařským správcem v Rakousku /dříve Norik/ ke smrti utopením. S těžkým kamenem na krku stál prý dlouho na mostě přes řeku Emži u římské pevnosti a legionáři odmítali vykonat rozsudek, svrhnout jej do řeky. Nakonec přiběhl jakýsi člověk, který jej takto shodil do řeky. V lidovém podání je potom vyobrazován v obleku římského důstojníka se džberem, z něhož vylévá vodu, Tento světec po té zdobil keramiku a české sklo.

První organizování hasičů se objevují ve statutech hlavního města Prahy ze l4.století, neboť městská kumulace obyvatelstva zvyšuje nebezpečí požárů. Tato nařízení obsahují stati o oznamování požárů a krádeží. Paličství bylo považováno jako nejhorší zločin za který byl ukládán trest smrti a tento trest měl být vykonán upálením a u krádeží při požáru smrt oběšením. Místní požární řády se udržovaly po mnoho staletí a až v XVI. století byly upraveny v zemský zákoník a převzaty do práv městských. Požární řády spadaly do pravomoci vrchnosti a jejich samosprávných městských rad.